Šrámy těla
Torzo člověka, kus masa, co zbyl,
kreatura, jak kdyby jí někdo zbil,
netuším, zda-li sklo nazývá se okem,
v břiše díra s tmavým výtokem,
místo nohy kus oceli kvalitní,
nakopala by i vojáky elitní,
prsty, jejichž konečky nedorostou,
zuby třetí, které mi neporostou.
Nic nevadí, hlavně, že mozek funguje,
vědomí mého ducha do těla pumpuje,
co na tom, že se mi vyhýbáte,
zhnusené pohledy na mě vysíláte,
já směju se vaší omezené úvaze,
že jsem na společenské podlaze.