Střípky lživého zrcadla
Střepy iluzí a falešných představ,
leží v blátě, krvi a slizu,
stovky zničených tenkých postav,
podobají se zabitému hmyzu,
střepy, co prší a řežou za letu,
zbytky někdejšího odhodlání,
co svádí k pekelnému výletu,
nic už nestojí za zdolání.
Metráky dehtu stékajícího na hlavu,
plní se jím ta lidská nádoba,
s tímto stavem nejsem jeden z davu,
všechny spojuje podobná podoba,
ztrhaná mysl a zkroucené hnáty,
duše jakoby nahnilá zpola,
svěrací kazajky a z myšlenek dráty,
křik smyšlený odshora, zdola.
Tragická je představa naší společnosti,
zničil ji systém zavedený skandálně,
nepodobá se však příliš skutečnosti,
věřte - mnohem temnější je reálně.