Průjmová
Co čekat, když takováhle je doba,
jedna velká hmota hnědá,
na níž žijeme - hážem na ní boba,
nikdo si prostě říci nedá.
Tak co tvořit, když to máš kolem,
uklouznutí nemilé po každém kroku,
to je jen samé honem honem,
nad hlavu toho budeme mít do roku.
Proto plodí to střevo srajdy,
nežije život dle svého přání,
každá duše připomíná rajdy,
průjmu společnosti se brání.
Ano, život je někdy na hovno,
teď není kdy na slušnost a víru,
každému je ale stejně rovno,
má totiž stejnou do pozadí díru.