Jihlavský ježek
V ulicích se volně procházím,
městem s hezkým ježkem ve znaku,
v tom nebohé zvíře nacházím,
pichlavého ježka celého naznaku,
pro někoho je jen pytel blech,
jeho bezmoc kolemjdoucí nevidí,
snad, že jsou opilí na plech,
nebo mu obranné bodliny závidí.
Ježkovi pomohou rodáci jedině,
ti co mají ho v úctě - jihlavští,
maximálně lidé v přilehlé dědině,
zvíře čeká, sleduje, nevřeští,
on ví, že najde se dobrá duše,
brzy na nožkách si klidně stojí,
se zalíbením sleduji jak kluše,
kdo jen blech a bodlin se bojí?