Přitažlivost
Volám a rozum by měl odpovědět,
ale s tím nemá hlava co dělat,
jak mám postup sakra vědět,
a hlavně všechno nepodělat.
Nechci nic okolo zničit,
sebe, ani své blízké,
snad nebude se Ti příčit,
že píšu city nízké.
Nemohu si prostě pomoci,
nepomáhá ani odloučení,
podobá se to nemoci,
pozvolnému duše mučení.
Když Tě zase potkám,
jako magnet jsem přitahován.
Je osud náš protkán?
Od změn jsem odrazován.
Což vím jestli to rozmar není?
Jarní těla prudké pobláznění?
Ale co to vlastně změní,
když v realitu sen se změní?
Všechno a nic, to záleží,
na momentu a přesvědčení,
co všechno nám náleží,
ze života usvědčení.
Budeme tedy naplno žít,
i když to bude sebeklam,
z kalichu mladí naplno pít?
K tomu se asi nezviklám.