Objetí morfea
V mocném objetí Morfea,
dojmy se jen hrnou,
okouzlen jak z muzea,
mysl na pocit plnou.
Pohrává si smyslnost,
jindy mě pohltí drama,
často denní povinnost,
ani nahota není sama.
Převládne-li děs a strach,
spánek není klidný,
pak slyšíme vítr i prach,
rozruch tak snadný.
Jsme v otroctví snů,
nelze je zahnat, poručit,
stálost našich dnů,
nemohou klid noci zaručit.
Reálné sny mohou děsit,
Morfeus to zase přehnal.
Nač ale sny dále řešit?
Kdo by se v nich vyznal.