Pohled na svět
Už jsem ztratil svou víru a čest,
vzteky nad sebou mám sevřenou pěst.
ztratil jsem pod sebou pevnou půdu,
nesnesu již bezvětří a svou nudu,
tak šiju sebou v rozporu s morálkou,
šílený sedím jen se zrádnou kořalkou.
Kde jsem polevil si tak přemítám,
vinu už pochopitelně neodmítám,
pochopil jsem, že dno je blízko,
sakra - jak mohu padnout tak nízko?
Vroucně žádám a skoro jistě marně,
ať nevidím svět okolo tak černě,
vyléčit tak proklatou barvoslepost,
chtěl bych být matných vidin prost,
ač barevně se lidem věci jeví,
jak pomoci mi nikdo z nich neví.