Autor


Tomáš Klouda, rodák z Jihlavy, narozen roku 1988.
Pracující v soukromém sektoru, konkrétně automobilový průmysl.

Úryvek

Kostky jsou vrženy
Jsem jaksi na vážkách,
co právě dělat mám,
topím se v otázkách,
jak jen se zachovám,

mám čekat na přízeň osudu,
mám se chopit sám činu,
prosit však nikdy nebudu,
abych dostal se ze splínu.

Kostky jsou několikrát vrženy,
padají však stále na hranu,
vůlí neznámé moci brzděny,
viním Boha, lid , černou vránu.

Snad je vše předem prý napsáno,
co stát má se stane se,
ale já rozhodně nemám nahnáno,
s osudem třeba poperu se.

© Tomáš Klouda, Jihlava www.poetazjihlavy.4fan.cz

Lidské podoby

Člověk má jistě mnoho podob,
podle jeho konkrétního chování,
miliardy biologických nádob,
některé však už zdálky zavání.

Podobu špinavých virů a bakterií,
mají lidé, kteří jen sají,
to není jen mou bláznivou teorií,
žádné moudro lidstvu nedají.

Mnoho z lidí má štíra podobu,
trnem udržují si od těla odstup,
vyštípají od sebe zlo i pohodu,
ty čeká samota a kariérní postup.

Podoba chobotnice je nejhorší,
kontakt s důvěrou své oběti,
dlouho ji přátelsky konejší,
pak rozdrtí ji ve svém objetí.

Tak pozor na zvířecí stránky,
taktiky živočišné jsou i u lidí,
jsme jenom prázdné schránky,
záleží jak každý si v sobě uklidí.

Předchozí                                                                                       Další