Vyplnit prázdnotu
Mé srdce je prázdné,
a mysl jakbysmet,
myšlenky zrádné,
chybí mi vzlet,
bez víry a naděje,
životem klokotám,
kam duše se poděje,
když sebe se ptám,
zda-li jsem spokojený,
zda mám nějaké hranice,
jak narychlo vyrojený,
v životě plném pranice.
Bloudím a cíl si hledám,
neumím jen tak zastavit.
s pocitem, že to nedám,
nechci se přece zadávit,
přesto hltám a nemám meze,
přirozenost mě žene,
aktivita symbolem, jako teze,
styl, co se nepřežene.
Tak jako řeka se hrne,
setrvačnost mě táhne,
z tempa mě někdy trne,
člověk na dno si sáhne.