Lidská podstata
Pod svou slabou stránkou,
kterou nechceš vidět,
za zamčenou schránkou,
která nutí se stydět,
tam je teprve jádro člověka,
a těžko soudit denní obraz,
co nutí společnost odvěká,
která je jen jeho odraz.
Když povolí formální otěže,
spustí se niterní touhy,
svět by měl asi potíže,
náš druh by měl šmouhy.
Prý odlišuje nás od zvířat,
odstup, soucit, rozumu následky
nemusíš dvakrát říkat,
nic tě neváže, nepřijdou následky,
člověk v bestii by se změnil,
bez okolků a zábran,
bys jej za zvíře zaměnil,
je v tom osudu závan.
Z přílišné hrdosti a řádu,
začala se škrtit práva,
nikdo neptá se na radu,
zda jsou v globálu zdráva.
Když rozebírá se pohlaví,
máme víc než jeden pár,
nad druhy rozum se zastaví,
to je pak z lidství cár.
naší evidentní podstatu popírat,
zamykat před sebou pravdu,
to začne populace vymírat,
za samotnou lidství zradu!