Autor


Tomáš Klouda, rodák z Jihlavy, narozen roku 1988.
Pracující v soukromém sektoru, konkrétně automobilový průmysl.

Úryvek

Kostky jsou vrženy
Jsem jaksi na vážkách,
co právě dělat mám,
topím se v otázkách,
jak jen se zachovám,

mám čekat na přízeň osudu,
mám se chopit sám činu,
prosit však nikdy nebudu,
abych dostal se ze splínu.

Kostky jsou několikrát vrženy,
padají však stále na hranu,
vůlí neznámé moci brzděny,
viním Boha, lid , černou vránu.

Snad je vše předem prý napsáno,
co stát má se stane se,
ale já rozhodně nemám nahnáno,
s osudem třeba poperu se.

© Tomáš Klouda, Jihlava www.poetazjihlavy.4fan.cz

Světlo a tma

Na začátku byla prázdnota,
jako tuž, bez útěchy, černá,
místo bez určení, nicota,
bez útěchy, společnice věrná,

to snoubením bohů Ereba a Nykty,
bez hmoty, bez zla i tvarů,
svět neměl spatřit světlo nikdy,
nebylo záště, ztrát či darů.

Potomci mytologické tmy a noci,
byli opakem svých temných rodičů,
zavedli tak světlo díky své moci,
i když měli za to pověst buřičů,

zřekli se božští rodiče svých dětí,
pro maření jejich snahy bezcílné,
otec odešel dobrovolně do podsvětí,
pro jejich názory tak rozdílné.

Nepovedl se záměr bohů prvotní,
udržovat krásu a tvar v zajetí,
tak vznikla první duše životní,
co den a světlo hřálo v objetí.

Předchozí                                                                                       Další