Spása pod Blaníkem
Vznešený a přemoudrý Václave,
jak může být ještě hůř národu,
co se topí? Rozhodně neplave,
republika podobná jen marodu.
Chrabrý Žižko z Trocnova,
velký hrdino i bez zraku,
chrabrost nepřijde již znova,
jsme munice v napnutém praku.
Pane Masaryku, velký muži,
plakal byste nad tím stavem,
stát se bez pomoci nevzmuží,
figurkami se všichni stanem.
Vy, slavní muži českého národa,
vaše odhodlání pohltila temnota,
krev potili jste, žádná náhoda,
prý demokracie - hloupá nicota.
Hledím již delší dobu na kopec,
na Blaník - zdali neuvidím cval
rytířů, co zmatkům učiní konec,
Václava, co zbabělost nám by vzal.