Autor


Tomáš Klouda, rodák z Jihlavy, narozen roku 1988.
Pracující v soukromém sektoru, konkrétně automobilový průmysl.

Úryvek

Kostky jsou vrženy
Jsem jaksi na vážkách,
co právě dělat mám,
topím se v otázkách,
jak jen se zachovám,

mám čekat na přízeň osudu,
mám se chopit sám činu,
prosit však nikdy nebudu,
abych dostal se ze splínu.

Kostky jsou několikrát vrženy,
padají však stále na hranu,
vůlí neznámé moci brzděny,
viním Boha, lid , černou vránu.

Snad je vše předem prý napsáno,
co stát má se stane se,
ale já rozhodně nemám nahnáno,
s osudem třeba poperu se.

© Tomáš Klouda, Jihlava www.poetazjihlavy.4fan.cz

Otázky lidství

Od pradávna máme divný pocit,
to zamyšlení nad svými činy,
záchvěv svědomí v nás procit,
z minulosti pocit hrozné viny.

Probouzí se otázky základní,
například z pohledu majetnosti:
Tak proč neokrást pokladní?
Nevzdáme se tak své důstojnosti.

Proč nesmíme nic o život připravit?
Nemáme žádné právo vše mařit,
ani sami sebe z rozmaru popravit,
s touto zásadou bude se dařit.

Proč se na potkání nelze nepářit?
Protože przníme ten posvátný akt,
zbytečně desítky osob si znesvářit,
chtivá lidská mysl - to je fakt.

S těmito základy vyjděme do světa,
a odolávejme nástrahám jak umíme,
přesto, že nezazněla nová osvěta,
jak se vám daří si brzy povíme.

Předchozí                                                                                       Další