Má rada
Má poetická duše do plachet vítr nabírá,
žal a stesk skládáním úspěšně potírá,
co mělo být zapomenuto, otevírám znovu,
každý je sám - a přece všichni spolu,
sdílím s vámi těžkosti žití a sebeklam,
prosté radosti a život jak z reklam.
Tak básním a povoluji fantazii uzdu,
vidím na účtu astronomickou mzdu,
zasměji se té absurdní představě,
stojím zase na zemi - bezhlavě,
ztrácím se v citech a vlastní depresi,
obyčejní lidé upadají v hromadnou skepsi,
co jiné jim také už jen zbývá,
když na ně neustále někdo plivá,
tak postěžujme si alespoň v pár řádcích,
nad morálkou a veřejných pořádcích.
Pak procitni z toho ošklivého snu,
užij si naplno jakéhokoliv dnu,
cítíš ten rozpor - vůle a zmar?
To je světa pánů velký zdar,
moje rada zní - bojuj jak dovedeš,
střez se ale ať sám sebe nepodvedeš!