Kolaps
Nepřítomné oči směřujíc v sloup,
tep co ve vteřině do výšin stoup,
samovolné do elipsy kroužení hlavou,
udržet rovnováhu není věcí hravou,
dech vypovídá a tvář rudne,
tělo v křeči náhle tuhne.
Sliny bez kontroly plynou z pusy,
z nádobí na stole jsou jen kusy,
ta bezmoc, nejde o pomoc říct si,
bezvládný, odříznut, sám umřít si.
Ten pocit, kdy mozek o okolí neví
se jako absurdní každému jeví,
po procitnutí leží kus masa na zemi,
člověk je tak křehký - zdá se mi.