Jak se rodí básník
To se tak vezme jeden člověk,
naplní se slušností, morálkou,
a když si dožije určitý věk,
nejede v kolejích, lokálkou,
začaly se bortit křehké ideály,
přetvářka a lež Tě jen zklame,
život není, jak ty krásné seriály,
začínáš tušit odkud vítr vane.
Životem, vesmírem jsi zkoušen,
první láska, co srdce Ti zlámala,
klopýtáš, ze všeho již zkroušen,
jen slabá duše by se vzdávala,
naše práce bez hlubšího smyslu,
promarněné u televize hodiny,
tak vypadá život, jak z výmyslu,
nepřekvapí ani depresivní noviny.
Svět je na básníky dobrá továrna,
stačí jen myslet a trochu zastavit,
život není jen pohodová kavárna,
ve verších svou duši musíme zotavit.