Básnická chvilka
Rád si jen tak u řeky sedím,
židlí jest prastarý kámen uhlazený,
s kačery se o něj rád dělím,
nábytek básníka do přírody zasazený,
zeleň a zvířectvo je mi podporou,
šum řeky budiž mi stálou inspirací,
nápady možno hledat i pod vodou,
zeleň - stává se pro klid dekorací.
Tak ideální básnická chvilka vypadá,
skutečnost je však jiná - většinou,
nejvíce mě při spánku či běhu napadá,
ve stresu stanu se básnickou mašinou,
takto verše a řádky rychle plodím,
pod tíhou situací hodně zapomenu,
a tak si hlavu tluču i něžně hladím,
ať si na polovinu zase vzpomenu.