Atlant
Tíha nejvyšší moci, nezměrná,
na ramenou břemeno osudové,
pomsta za odvahu podlá, záměrná,
Atlant vzpírá klenby světové,
léta drží bez znaku únavy,
trest a rozkaz držet s vůlí,
měl bych však jisté obavy,
že cosi v Diovy se půlí.
Dávejte si pozor lidičky,
ať nespadne nám Svět na hlavu,
jistě věštily nám sudičky,
že zamáčkne každičkou postavu,
střezte se, aby nepřišel rozkaz,
povolit tíhu nebes nad námi,
nebo snad nešťastný Atlanta úraz,
šlacha utržená, podpírejme sami!