Autor


Tomáš Klouda, rodák z Jihlavy, narozen roku 1988.
Pracující v soukromém sektoru, konkrétně automobilový průmysl.

Úryvek

Kostky jsou vrženy
Jsem jaksi na vážkách,
co právě dělat mám,
topím se v otázkách,
jak jen se zachovám,

mám čekat na přízeň osudu,
mám se chopit sám činu,
prosit však nikdy nebudu,
abych dostal se ze splínu.

Kostky jsou několikrát vrženy,
padají však stále na hranu,
vůlí neznámé moci brzděny,
viním Boha, lid , černou vránu.

Snad je vše předem prý napsáno,
co stát má se stane se,
ale já rozhodně nemám nahnáno,
s osudem třeba poperu se.

© Tomáš Klouda, Jihlava www.poetazjihlavy.4fan.cz

Zúčtovaní

Nastal bod, kdy sčítáme ztráty,
velké osobní zúčtovaní nadešlo,
únavou povadlé hubené hnáty,
říkáme si kam až to zase zašlo,

tvrdé drogy, alkohol a málo jídla,
to je životní styl toho živého umrlce,
shořela vitalita, života křídla,
propadnete pokušení, zas krátké pomlce.

Co bylo prvním impulzem k tomuto stavu?
Deprese, žádná podpora a zhnusení,
být zapadlý, sám, jen černá ovce v davu,
snadná je cesta k těkavému pokušení,

ty stavy trvají jen omezenou dobu,
co se navíc časem také zkracuje,
slabost těla pokouší se o mdlobu,
a halucinace na zapomnění pracuje,

deprese stupňuje se neúprosně, postupně,
nic už jako dřív nepomáhá odsunout žal,
zúčtovaní před koncem tváří se potupně,
pláč - ale ze slz zbyl jen toxický kal,

troska pod dluhy sleduje číslo konečné,
uvědomí si - pozdě - že je čas platit,
probudí se city nečekané - srdečné:
Co jen vedlo mě život si tak krátit?

Předchozí                                                                                       Další