Vnitřek
To pod povrchem, co není vidět,
za co se jen můžeme stydět,
mám v sobě pět šest nestvůr,
neřestí je již snad plný dvůr,
takovýto arzenál špatností,
nevyvážím kdejakou ctností,
nezměním své slabiny a touhy,
vím, jsou to na duši šmouhy.
Co naplat, jdu na trh s kůží,
co za špatnosti svědomí sůží,
nejsem dokonalý, to si přiznám,
ale ani nápravy v sobě neznám!
Je ve mě asi mnoho divného,
pedantsky ve všem náročného,
jsem pánovitý a občas hrdý,
na okolí jsem zbytečně tvrdý.
Kouknu se rád na křivku ženskou,
paměť děravou, sankramenstkou,
jsem jaký jsem, provinilý,
uvnitř nepatrně nahnilý.