V kole osudu
V závrati znásobené rychlostí,
nestíhám ani pozorovat,
zda je to špatné, nebo předností,
nemá cenu tlaku vzdorovat,
ta rána když procitnu na moment,
uvědomění si té ztráty let,
není čas na loučení, na mement.
chtěl bych jen zpátky, teď.
V nebezpečném kole osudu,
nechávám se volně zmítat,
motám se světem, jak v sudu,
jde jen padat, ne vzlítat,
pak utíkají životy letmo kolem,
lidé nevnímají, snaží se utíkat,
jen tisíce ignorantních polen,
nutí mě s nimi - marně pospíchat.