Sněm bohů
Bohové mocní, snad nestrpíte tu zradu,
Die, Ježíši, Buddho - rychle na radu,
člověk ignoruje vaši věčnou velikost,
světem začala vládnout zloba a marnost,
když člověk začal v sám sebe věřit,
s bohy začal se bez skrupulí měřit.
Připomenutím přítomnosti se nic nezmění,
pokleknutí, oddanost v prach se promění,
člověk zase zapomene na vyšší cíle,
vypaří se pobožnost, pravidla a píle,
tak vypalte cejch každému tvoru lidskému,
že podroben je údělu vyššímu - božskému.
Dobrotivý je však Alláh, Krišna i Kronos,
ze sněmu bohů má člověk obrovský přínos,
že za své rouhání a anarchii není zahuben,
jen bůh může vědět, co má člověk za lubem,
jestli zbylo v nás ještě něco dobrého,
a zda-li máme užívat světa štědrého.