Autor


Tomáš Klouda, rodák z Jihlavy, narozen roku 1988.
Pracující v soukromém sektoru, konkrétně automobilový průmysl.

Úryvek

Kostky jsou vrženy
Jsem jaksi na vážkách,
co právě dělat mám,
topím se v otázkách,
jak jen se zachovám,

mám čekat na přízeň osudu,
mám se chopit sám činu,
prosit však nikdy nebudu,
abych dostal se ze splínu.

Kostky jsou několikrát vrženy,
padají však stále na hranu,
vůlí neznámé moci brzděny,
viním Boha, lid , černou vránu.

Snad je vše předem prý napsáno,
co stát má se stane se,
ale já rozhodně nemám nahnáno,
s osudem třeba poperu se.

© Tomáš Klouda, Jihlava www.poetazjihlavy.4fan.cz

Relativní čas

Neúprosný čas jako o závod utíká,
zrychlení se s léty stupňuje,
naše dítko už se s láskou potýká,
ten závod nás téměř zraňuje,

nelze všechny detaily sledovat,
vychutnávat si momenty pomalu - dosyta,
nelze si děj života hezky malovat,
než se rozkoukáme - půl sklenice upita.

Dětství, lásky, strasti, vše jsme zažili,
jak by bylo fajn si znovu projít,
vše, co jsme doposud v životě řešili,
k lepším výsledkům třeba dojít,

ale přeze všechno nelze ničeho litovat,
chyb, úrazů ani momentů žalostných,
jen tak můžeme ve vzpomínkách listovat,
čas - jediný jede v kolejích přesných.

Předchozí                                                                                       Další