Autor
Tomáš Klouda, rodák z Jihlavy, narozen roku 1988.
Pracující v soukromém sektoru, konkrétně automobilový průmysl.
Úryvek
y l>
Kostky jsou vrženy
Jsem jaksi na vážkách,
co právě dělat mám,
topím se v otázkách,
jak jen se zachovám,
mám čekat na přízeň osudu,
mám se chopit sám činu,
prosit však nikdy nebudu,
abych dostal se ze splínu.
Kostky jsou několikrát vrženy,
padají však stále na hranu,
vůlí neznámé moci brzděny,
viním Boha, lid , černou vránu.
Snad je vše předem prý napsáno,
co stát má se stane se,
ale já rozhodně nemám nahnáno,
s osudem třeba poperu se.
© Tomáš Klouda, Jihlava www.poetazjihlavy.4fan.cz
Prozření
Neomezené pole času,
mám k utvrzení myšlenek,
duše jak jeskyně krasu,
hýčkám dojmy od plenek.
Platonický protest svědomí,
nad povrchností úšklebky,
k ústupkům srdce žadoní,
tvrdé jsou všechny lebky.
Zašít tak ústa a myslet,
zrušit tak družice a žít,
spolu všichni jakbysmet,
z poznání najednou pít.
Nestačí nám přestávka,
obrat je více než nutný,
družnost je už nadávka,
svět začíná být nudný.
Kousek samoty a klidu,
na předpis ve velkém diktovat,
víra sídlí stále v lidu,
vnímaní mu tak odšpuntovat.
Předchozí
Další