Pracovní bod nula
Na just bych chtěl, aby mi přeskočilo,
aby bláznovství začalo a druhé skončilo,
úleva od vnímání nevděku a stresu,
ten absurdní systém déle nesnesu.
Na just bych chtěl, abych nemohl dál,
žádný z kanceláře by se o mě ale nebál,
jediný strach, který bych registroval,
že výrobu jsem svým výpadkem ohrožoval.
Na just bych chtěl, abych měl úraz,
když na volno člověka neberete důraz,
v létě táhneme i sedm dní v týdnu,
abych měl práci - musím - kývnu.
Snad na just osud chce, abych vydržel,
abych setrval a rozum můj nevypršel.
Prokletý osude! Kam mě vtáhneš příště?
nechci se Tě držet, jako zrádné klíště,
pustím se Tě a půjdu cestou novou,
za klidem, třeba za prací jinou.