Pokušitel
Co k té nenechavosti jen navádí,
když slova má vás z klidu vyvádí?
To těžko znatelné uspokojení,
když šéfem řádí znepokojení,
rád pouštím se opět do toho víru,
když ostatní jsou s nervy na štíru,
tam rýpnu, či jen gesto provedu.
Nač útočit? Lépe to již nesvedu,
slova totiž dráždí úplně stejně.
Nač činy? Jazyk trefuje se věrně!
Trefuji se jen do nabubřených duší,
co srdce si na svém místě jen suší,
však také často hněv se vrací,
křik, jako když někdo zvrací,
rituální pro ostatní výstrahou,
má být finanční penále pohanou,
většinu bossů poté náhle zaskočí,
že otevřeně směji se jim do očí.