Něžné vlny Styx
V hlavě se motá divná vize,
obrazy na sklonku života krátkého,
často přijde taková krize,
že jsme na hraně jsoucna vratkého.
Přemítáme si reálně i v bájích,
jak tedy uzavřeme tu naši pasáž,
spočineme v zemi, nebo v hájích,
útrpný je konec, či jen masáž?
Něžné vlny bájné řeky Styx,
unášejí tělo položené naznak,
symboly co nenapsal jen fix,
na kůži vyřezaný zlý přízrak,
poslední utrpení, co již nebolí,
označení těla - dále jen po vodě,
svůj osud již nikdo si nezvolí,
je na vyšší moci, či snad přírodě.
Jako klády po vodě putují těla,
poklidně a bez životních stresů,
jsou bez jiskry, snad jen umělá,
nikde není slyšet děsivých hlesů.
Taková je má vysněná představa,
jak přejít do říše podsvětí,
zbylé tělo - pro ryby potrava,
jen duše ať není v zajetí.