Nedůvěra k lidem
Sedím a zpětně probírám svůj život,
je mi z té spleti událostí do breku,
tolik utrpení, nemocí, hádek a nehod,
i přes radosti a smích nemám vděku.
čistá nezištná opravdová láska,
jež změnila se v nenávist surovou,
je jako na očích černá páska,
zhroutí naši důvěru jalovou.
S vedlejšími úmysly lidé jednají,
čisté dobrácké činy neexistují,
ještě s klidným svědomím usínají,
hněv a nenávist v hlavě se potulují,
kdo mohl ublížil v chlípné radosti,
miliardy zlobou naplněných měchů.
zbytečně přiděláváme si starosti,
v již tak bídné době plné spěchu.