Genocida osobnosti
Nejsem moudrý ze svých slov,
ženu se tam a zase zpět,
patrně pochroumaný mám krov,
to čiší ze sepsaných vět.
Když souvislý text vytvoří,
cosi pod vlivem literatury,
Dostojevskij perem hovoří,
a Bulgakov sází kreatury.
Ponurá, tíživá, témata,
horečné stavy, zapálení,
city, co cítí jen štěňata,
stav mysli, jak po zválení.
Cosi ve mě už zaniklo,
snad naivita, či zápal,
to co by hned podniklo,
že bych nejapně skákal.
Život je nejen zklamání,
je to i jedno velké prozření,
jak celoživotní skládání,
puzzle co dává podezření,
že dílek bude na konci chybět,
nestačili jsme ho najít,
pro to není třeba smutnět,
tak na co si něco tajit,
jak tajenku zcela vyluštěnou,
stejně ji snadno odhadneme,
hurá za cílem, se štěstěnou,
zbytečky s vervou popadneme.